Když vás vychovají jako malého robota, který nesmí cítit, protože jeho vlastní pocity, potřeby, touhy a emoce jsou otravné a nežádoucí, stane se z vás na několik let opravdu výkonný stroj. Stroj, který takřka nedělá chyby. Nemůže si je dovolit. Protože když chybuje, trest bývá zdrcující. Fyzicky i emocionálně.

Psal se rok asi 1999 nebo 2000. Já byla gymnazistka. Na první pohled veselá holka. Na druhý pohled ne zrovna šťastný člověk. Málo kdo to ví, ale vyrůstala jsem v pěstounské péči své babičky, moji sourozenci v dětském domově. Dřív jsem se za to strašně styděla. Až vlastně před pár lety mi došlo, že JÁ se nemám za co stydět.