Dneska je v kanceláři takový ten příjemný chaos, kdy se ticho míchá s ťukáním do klávesnic. Každá čučíme do monitoru a snažíme se stihnout uzávěrky pro finančák, Lada cvaká mzdy pro našeho největšího klienta. Nezdá se to, ale i těch 35 zaměstnanců v malé IT firmě dá zabrat.

Kapitola 2 — Porada Moje kancelář má dnes od rána zvláštní atmosféru. Možná je to tím světlem, které se odráží od krémových stěn tak jemně, že i čísla v tabulkách vypadají přátelsky. Možná tím, že šest měsíců fungování Účetního gambitu už není jen megalomanský sen naivní holky. Možná tím, že poprvé cítím, že se to všechno opravdu může podařit. Sedíme u velkého kulatého stolu v zasedačce. Kulatý stůl jsem koupila proto, že mi obdélníkový vždycky přišel jako prodloužený stůl ře

Moje kancelář voní jako nový začátek. Je to zvláštní druh vůně. Směs čerstvě vymalovaných zdí, ze kterých sálá zlatavý sluneční svit a teplo. Vůně květin, které přehnaně zalévám, protože se bojím, že bez péče odejdou stejně rychle jako lidi, které jsem měla někdy ráda. A jemný parfém mého milovaného muže, který se mi ráno zachytil na límečku saka, když mě vyprovázel: „Jsi úžasná, bude to dobrý. Bude to fungovat.” Všechno kolem mě září. Doslova. Zlatavé odlesky na úchytkách, z

Sedím na parapetu. Na širokém, měkce vypolstrovaném výběžku pod oknem, který jsem si nechala udělat na míru. Aby unesl mě, moje knihy a moje úniky z tohodle kurevskýho světa plnýho šmejdů. Pod sebou cítím dřevo, které pamatuje deset generací cizích osudů. Někdy bych přísahala, že to staré, tmavě namořené dřevo vypráví příběhy, kterých bylo svědkem. V okně mám výhled na modřanský les, kde se občas mihne muflon. Dneska nic. Ani jeden zatracený pták, který by mi připomněl, že sv