1. Nový začátek | Nino, zabila jsi mě
- Jun 2
- 7 min read
Moje kancelář voní jako nový začátek. Je to zvláštní druh vůně. Směs čerstvě vymalovaných zdí, ze kterých sálá zlatavý sluneční svit a teplo. Vůně květin, které přehnaně zalévám, protože se bojím, že bez péče odejdou stejně rychle jako lidi, které jsem měla někdy ráda. A jemný parfém mého milovaného muže, který se mi ráno zachytil na límečku saka, když mě vyprovázel: „Jsi úžasná, bude to dobrý. Bude to fungovat.”
Všechno kolem mě září. Doslova. Zlatavé odlesky na úchytkách, zlatavě žluté zdi, fialové závěsy, které v tom všem působí jako podvečerní obloha, co uklízí poslední červánky pod roušku tajemné májové noci.
Účetní gambit. Někdy si to ještě říkám potichu, jen tak, abych se ujistila, že to existuje. Že má firma má jméno a logo a faktury a hlavičkový papír. Že to není jen sen, který jsem si vykreslila někdy mezi druhou a třetí ranní, když jsem ještě dělala na volné noze a nemohla spát z toho, kolik mi toho každý měsíc přibývalo.
Účetní gambit. Vtipné, ne? Aspoň mi to tak přišlo, když jsem to vymyslela. Šachová zahájení, kdy obětuješ figuru, abys získala výhodnou pozici. Já jsem obětovala roky života snu, že jednou budu mít vlastní firmu. Že budu něco znamenat. Že lidi budou věřit v to, co umím. A tohle se teď skutečně děje. Snad. Můj kus světa, který mám pod kontrolou. Snad.
