Třesu se. Ta noční košile je mi malá, škrtí mě v podpaží. Třesu se ale hlavně strachem. Prsty svírám kuchyňský nůž. Ostrá ocel mě pálí v dlani. Prosím, ať mě nenajde, opakuju si v duchu jako modlitbu. „Broskvičko... kdepak jsi, holčičko?“