Text se věnuje dopadům sexuálního zneužívání v dětství na vztah k tělu, jídlu, sexualitě a intimitě. Neobsahuje explicitní popisy samotného zneužívání. Přesto, pokud jste sami zažili něco ošklivého nebo prostě jste jen hodně citliví, zvažte prosím, zda si to chcete přečíst. Když se mluví o tom, jak sexuální zneužívání ovlivňuje pozdější sexualitu, lidé si často představí strach ze sexu. Oběť, která nesnese dotek. Člověka, který se sexu vyhýbá. Panickou reakci, když se k němu

Když vás vychovají jako malého robota, který nesmí cítit, protože jeho vlastní pocity, potřeby, touhy a emoce jsou otravné a nežádoucí, stane se z vás na několik let opravdu výkonný stroj. Stroj, který takřka nedělá chyby. Nemůže si je dovolit. Protože když chybuje, trest bývá zdrcující. Fyzicky i emocionálně.

Existuje zvláštní společenská představa, že oběť sexuálního zneužívání nebo znásilnění poznáte na první pohled. Pravdou je, že neexistuje správný profil oběti.

Třesu se. Ta noční košile je mi malá, škrtí mě v podpaží. Třesu se ale hlavně strachem. Prsty svírám kuchyňský nůž. Ostrá ocel mě pálí v dlani. Prosím, ať mě nenajde, opakuju si v duchu jako modlitbu. „Broskvičko... kdepak jsi, holčičko?“